Ztráty nejsmutnější

Není nic horšího, než když člověk navždy ztratí bytost sobě nejbližší. Věrného svého druha, přítele nejvěrnějšího, oporu nejen ve chvílích smutku, ale i rozverného druha ve chvílích radosti a rošťačinek. Neboť sdílená radost je radostí dvojnásobnou, zatímco sdílený smutek, je smutkem polovičním. Taková ztráta vždy zabolí, ale o to víc, máme-li na ní navíc svůj, byť i třeba nepřímý díl viny. O to hůře se s ní člověk vyrovnává. Bolest je často až k nesnesení a jsou známy i případy, že psychicky labilnější lidé, zvláště pak starší takovou ztrátu neunesli a svoji vinu a osamění vyřešili dobrovolným odchodem ze života.

Přitom stačilo tak málo

Ano, je to ta největší tragédie, zvláště dnes, kdy jsou prostředky, jak tyto ztráty minimalizovat. Často by stačil obyčejný svítící obojek pro psy a mnoho lidí by o svého věrného kamaráda vůbec nemuselo přijít.

Categories: Nezařazené